Než jsem se stal kameramanem, byl jsem "zmrzlinář". Resp. obchodník. Odvážně jsme dovážel z Itálie zmrzlinové stroje a stroje do cukráren. Několik let a poměrně úspěšně. Během toho jsem bohužel udělal i řadu špatných obchodních rozhodnutí. Jako zásadní se stala změna dodavatele, jehož stroje byly velmi poruchové. Výrobce dal od problémů ruce pryč. Chtěl jsem se vyhnout nákladným opravám a žalobám a proto začal jsem nakupovat stroje jiné značky. To pochopitelně nešlo ufinancovat. Firma se dostala do značných finančních problémů.

Došlo i k prodeji osobního majetku a bytu, abych zaplatil dluhy. Měl jsem manželku a dvě malé děti a byli chvíle, že jsme neměli doslova ani na jídlo. Jestli lze o něčem říct, že to je očistec, tak to bylo toto. Jak jsem to přežil, vlastně nevím.

Natáčení videa bylo řadu let mým koníčkem. Točil jsem na ruční kameru takové ty rodinné sešlosti a dovolené. Když jedna z mých sestřenic u mě video viděla, požádala mě, abych jí natočil svatbu. Tak jsem natočil své první svatební video v životě. Klip byl krátký, asi tříminutový. Dynamický, emotivní s proslovem a netuctovou muzikou. V té době podobná videa nikdo netočil. Živě si vybavuji na ten poprask co se kolem toho strhl. Následující rok jsem měl plný diář zakázek. Tak mi svatební video doslova zachránilo život. Stal jsem se svatebním kameramanem. To bylo v roce 2009...